ZAHUŠŤOVADLA

Zahušťovadla v kosmetice

Zahušťovadla mají v kosmetice hned několik důležitých úkolů, které mohou ovlivnit stabilitu a kvalitu výsledného produktu. Neexistuje jedno univerzální zahušťovadlo — výběr závisí na povaze produktu a na vlastnostech, které mu má zahušťovadlo dodat. Podívejme se blíže na nejznámější a nejpoužívanější zahušťovadla v kosmetice.

Co zahušťovadla v produktu dělají

Hlavním úkolem zahušťovadel v kosmetice je zvýšit viskozitu, tedy zahustit produkt. To se hodí zejména při tvorbě lehkých krémů, gelů či emulzí. Zahušťovadla jim dodají potřebnou viskozitu, aniž byste museli sáhnout po tuhých rostlinných máslech, která by produkt zbytečně přemastila. Zároveň vám umožní připravit příjemně lehká séra pouze na vodní bázi. Právě zahušťovadla zajistí, že takové produkty nebudou příliš tekuté a budou se dobře nanášet.

Další funkcí zahušťovadel v kosmetice je stabilizace emulzí. V recepturách se vyskytují společně s emulgátory a podporují stabilitu výsledných produktů. Jak už bylo zmíněno, zahušťovadla umožňují snížit množství pevných tuků (rostlinných másel), které by jinak byly k zahuštění produktu potřeba. Proto zahušťovadla využijete především v kosmetice pro mastnou a aknózní pleť.

Kromě toho vám zahušťovadla umožní měnit texturu výsledných produktů. Některá jsou totiž známá tím, že vytvářejí velmi jemné emulze bez hrudek a s texturou příjemnou na dotek. Zahušťovadla dovolují ovlivnit i roztíratelnost produktu či rozptýlení peelingových částic ve výrobku.

Jak zahušťovadla fungují

Všechny zmíněné vlastnosti mají zahušťovadla díky tomu, že po kontaktu s vodou nebo s jinými ingrediencemi na vodní bázi začnou zvětšovat svůj objem a budovat propletené polymerní struktury na molekulární úrovni. Přírodní zahušťovadla představují především různé typy polysacharidů, jejichž stavební jednotky jsou propojené tak, že jim zvětšení objemu umožňují.

Tento jev je charakteristický pro přírodní zahušťovadla, mezi něž patří hlavně rostlinné gumy. Kromě nich existují i syntetická zahušťovadla, ta se však většinou používají ve velkovýrobě kosmetiky a mohou fungovat na jiném principu než zahušťovadla přírodní.

Dělení zahušťovadel podle původu

Běžnou praxí je dnes používat zahušťovadla v potravinách, nejen v kosmetice. Už taková obyčejná želatina patří mezi potravinářská zahušťovadla a běžně se používá v cukrářském i masném průmyslu. Zahušťovadla na bázi pektinů, případně agarů se zase ve velkém uplatňují při výrobě džemů. Celulóza je jednou ze složek vlákniny a využívá se rovněž k zahušťování různých druhů potravin. Podle původu můžeme zahušťovadla rozdělit do několika kategorií:

Zahušťovadla získaná fermentací. V tomto případě byla zahušťovadla vyrobena pomocí mikroorganismů, pro které je charakteristická produkce (či nadprodukce) určitého druhu zahušťovadla. Mezi zahušťovadla získaná fermentací patří xanthanová guma, sklerocium či gellany.

Zahušťovadla získaná extrakcí. Extrakcí se zahušťovadla získávají z přírodních rostlinných materiálů či z řas. Z toho důvodu sem patří především agary z mořských řas, dále pektiny či celulóza z rostlinných zdrojů. Řadí se sem také karagenany a algináty.

Zahušťovadla získaná přímo z částí rostlin. Jde o zahušťovadla, která se získávají buď ze semen, jako guarová či karobová guma (guma ze svatojánského chleba), nebo z hlíz, jako konjakový prášek.

Zahušťovadla ve směsích

Při tvorbě vlastních kosmetických receptur nemusíte zahušťovadla používat jen samostatně. Do jednotlivých výrobků si můžete připravit vlastní směsi zahušťovadel s požadovanou viskozitou a texturou. Některá zahušťovadla, například xanthanová guma, dodají produktům vysokou viskozitu, takové emulze však většinou nemají nejjemnější texturu. Pokud chcete vytvářet jemné krémy příjemné na pohled i na dotek, vyplatí se sáhnout po zahušťovadlech, která tuto vlastnost nabízejí — třeba po konjakovém prášku.

Naopak zahušťovadla s příjemnou texturou nemusejí dodat žádanou viskozitu, proto můžete zkusit zkombinovat dva, případně tři druhy zahušťovadel a dosáhnout tak v kosmetice požadovaného efektu.

Nejpoužívanější kosmetická zahušťovadla

Při rozhodování, která zahušťovadla ve svém výrobku použít, máte k dispozici široký výběr. Nechte se inspirovat několika nejpoužívanějšími.

Konjakový prášek. Konjak patří mezi rostlinná zahušťovadla získávaná z hlíz rostliny Amorphophallus Konjac, která roste v Asii. Kromě kosmetiky se používá i v potravinářství. Obsahuje glukomannany, které dokážou ve vodě zvětšit svůj objem až desetinásobně. Výhodou je, že vytváří průhledné gely bez lepkavého pocitu. Konjak je obzvlášť stabilní v kyselém pH, patří proto mezi zahušťovadla, která využijete v produktech s obsahem AHA kyselin.

Xanthan gum. Xanthanová guma umožňuje v kosmetice jednoduše a rychle vytvořit gel či zahustit produkt. Řadí se tak mezi nejpoužívanější a nejuniverzálnější zahušťovadla. Získává se s využitím biotechnologií pomocí bakterie Xanthomonas Campestris. Díky příznivé ceně je vhodná k experimentování pro začátečníky, rozhodně však patří i do základní výbavy těch, kdo mají s výrobou domácí kosmetiky více zkušeností.

Do receptur ji lze použít samostatně nebo společně s jiným zahušťovadlem. Nejsnáze se disperguje v glycerinu či jiném glykolu, případně ji za intenzivního míchání vmícháte přímo do vody. Dispergování v glycerinu vám pomůže předejít vzniku hrudek způsobených tím, že se xanthanová guma nehydratovala rovnoměrně. Zároveň patří mezi velmi stabilní zahušťovadla účinná už v malých dávkách (v šamponech či sprchových gelech obvykle postačí 1 %). Její zahušťovací účinek lze zvýšit přidáním 0,5 % chloridu sodného.

Hyaluronic acid. Kyselina hyaluronová se mezi typická zahušťovadla neřadí, protože se v kosmetice používá především pro své hydratační účinky, díky nimž se často nanáší na obličej jako krém či sérum. Přesto na sebe dokáže velmi účinně vázat vodu, a pomáhá tak zahustit séra na vodní bázi (tedy bez olejů) i bez použití dalšího zahušťovadla.

Zahušťovací účinky kyseliny hyaluronové závisejí především na její molekulové hmotnosti, která se u ní obvykle udává v daltonech. Čím více daltonů daná kyselina má, tím lépe zahušťuje. U druhů kyseliny hyaluronové, které zahušťují dobře, se můžete setkat i s označením vysokomolekulární. Nevýhodou kyseliny hyaluronové je její vyšší cena; na druhou stranu, pokud ji ve svém séru použijete, jiné zahušťovadlo už obvykle přidávat nemusíte.

Guar gum. Podobně jako konjakový prášek patří i guarová guma mezi zahušťovadla získávaná z rostlin, konkrétně z bobů rostliny Cyamopsis Tetragonoloba. Použití guarové gumy je všestranné: kromě toho, že se řadí mezi zahušťovadla, pomáhá stabilizovat a částečně i vytvářet emulze. Používá se také v potravinářství, protože velmi dobře zahušťuje do pastovité konzistence. I proto ji často najdete v zubních pastách. Nevýhodou je, že vytváří méně průhledné roztoky a může na pokožce zanechávat lepkavý pocit.

Pro použití guarové gumy v kosmetice platí několik pravidel, jimiž se od ostatních zahušťovadel liší. Roztoky guarové gumy jsou zhruba neutrální, optimum její hydratace je okolo pH 8; výsledné pH kosmetického produktu doladíte například roztokem kyseliny citronové.

Gum arabic. Tato exotická rostlinná guma se získává ze ztvrdlé pryskyřice afrických stromů Acacia, proto zní její INCI název Acacia Senegal Gum. Je složená z polysacharidů a glykoproteinů a patří mezi zahušťovadla, která nejen zvyšují viskozitu produktů, ale jsou zároveň aktivními látkami. Arabská guma konkrétně slouží jako zvlhčovadlo a částečně jako emulgátor a stabilizátor.

Carrageenan. Karagenany jsou zahušťovadla velmi oblíbená ve veganské kosmetice, ale i v potravinách. Jsou totiž neživočišnou alternativou želatiny. Karagenan se získává z červené mořské řasy Chondrus crispus a kromě zahušťovacích účinků plní v kosmetice roli želírující látky, emulgátoru a stabilizátoru. Pomáhá hydratovat pokožku, ale hlavně vlasy, proto je oblíbený v šamponech a kondicionérech. V těchto výrobcích je široce používaný také proto, že je dobře kompatibilní s ostatními povrchově aktivními látkami a dokáže vytvořit pěnivý gel. Zároveň je stabilní v širokém rozsahu pH. Kromě toho je karagenan oblíbený pro obsah minerálních látek, jako je hořčík, vápník, zinek a mangan. Rozpouští se v horké vodě.