NOVINKY V NABÍDCE!
Nakúp ešte za 23,50€a dopravu máš zadarmo
Ešte u nás nemáte účet?
Označování kosmetiky chrání spotřebitele, dává výrobci právní jistotu a buduje důvěryhodnost značky. Podívejme se, co musí být na etiketě povinně, jaká pravidla platí v EU a jaké chyby se v praxi objevují nejčastěji.
Při výrobě kosmetiky nestačí mít dobrou recepturu, hezký obal a příjemnou vůni. Pokud chcete kosmetický výrobek uvádět na trh, musí být správně označen v souladu s platnou evropskou legislativou.
Etiketa není jen designový prvek. Je důležitou součástí legislativní odpovědnosti, bezpečnosti a důvěryhodnosti výrobku.
Spotřebitel na ní hledá složení, datum trvanlivosti a jméno osoby odpovědné za výrobek. Kontrolní orgány zase ověřují, zda výrobek splňuje všechna pravidla EU — a značka zde má první moment, kde se setkává právní povinnost s vizuálním prvním dojmem.
Pro výrobce je etiketa malý, ale velmi důležitý prostor. Musí zákazníkovi jasně říct, co výrobek je, jak se používá, kdo za něj odpovídá, jaké má složení, do kdy je bezpečné ho používat a na co si dát pozor.
V Evropské unii se označování kosmetických výrobků řídí zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. Článek 19 stanovuje, jaké údaje musí být uvedeny na nádobě a obalu kosmetického výrobku, přičemž musí být nesmazatelné, snadno čitelné a viditelné. Seznam složek má být vyjádřen pomocí společných názvů složek podle glosáře dle článku 33; pokud společný název neexistuje, používá se termín z obecně uznávaného názvosloví.
Obsah článku
Etiketa musí dobře vypadat, ale v první řadě musí správně fungovat. Musí být v souladu s recepturou, bezpečnostním hodnocením, dokumentací výrobku a požadavky trhu, na kterém se výrobek prodává.
Nestačí tedy navrhnout hezkou grafiku a doplnit pár atraktivních vět. U kosmetického výrobku musí výrobce řešit také povinné údaje, správné názvy složek, alergeny, trvanlivost, šarži, upozornění, jazyk etikety a fyzickou čitelnost na konkrétním obalu.
„Dobrá etiketa musí být pravdivá, čitelná, nesmazatelná, viditelná, srozumitelná a v souladu se složením výrobku i kosmetickou legislativou.“
Správně označený kosmetický výrobek musí obsahovat více povinných údajů. Některé údaje pomáhají spotřebiteli při používání, jiné jsou důležité pro dohledatelnost, bezpečnost a kontrolu výrobku.
Datum minimální trvanlivosti se používá tehdy, pokud má kosmetický výrobek minimální trvanlivost 30 měsíců nebo méně.
U výrobků s delší trvanlivostí se obvykle uvádí PAO symbol, tedy doba použitelnosti po otevření, například 6M, 12M nebo 24M, pokud je tento údaj pro daný typ výrobku relevantní.
Jmenovitý obsah je množství výrobku v době balení. U kosmetiky se nejčastěji uvádí v mililitrech nebo gramech.
Příklady:
U velmi malých balení, jednorázových výrobků nebo bezplatných vzorků se jmenovitý obsah nemusí uvádět vždy. Výrobce by však měl rozlišovat mezi praktickým naplněním a legislativním označením.
Poznámka pro výrobce
Při dávkování výrobků si ověřte technické tolerance a pravidla kontroly množství. Pro předbalené výrobky je v EU upravuje zejména směrnice Rady 76/211/EHS, která stanovuje tolerovatelné záporné odchylky podle jmenovitého množství výrobku.
Pro výrobce z toho vyplývá jednoduché pravidlo: jmenovitý obsah nemá být odhadované množství ani „naplnění po okraj“. Je to přesný deklarovaný údaj, který musí vycházet z reálného plnicího procesu a musí odpovídat množství výrobku uvedenému na etiketě.
Seznam složek kosmetického výrobku se uvádí ve formátu:
Ingredients: Aqua, Glycerin, Prunus Amygdalus Dulcis Oil, Cetearyl Alcohol, Parfum, Tocopherol, Linalool, Limonene.
Slovo Ingredients: je důležité a nepřekládá se, ve všech jazycích má stejný tvar. Za ním následuje seznam složek podle systému INCI, tedy International Nomenclature of Cosmetic Ingredients, nebo společných názvů složek používaných k označování kosmetických výrobků.
Složky se uvádějí podle jejich celkového zastoupení ve výrobku v době přidání do receptury. Složky s vyšším obsahem jsou uvedeny na začátku. Složky s koncentrací nižší než 1 % mohou být uvedeny v libovolném pořadí po složkách s koncentrací nad 1 %.
Tip pro formulátory
Při výpočtu složení nestačí vždy dívat se pouze na obchodní název suroviny jako celku. Mnohé kosmetické suroviny jsou směsi více látek a při tvorbě seznamu Ingredients je třeba pracovat s jejich jednotlivými INCI složkami.
Typickým příkladem mohou být konzervační systémy, solubilizátory, emulgátory, rostlinné extrakty v nosiči, aktivní komplexy nebo komerční směsi, které obsahují více INCI složek. Pokud se taková surovina použije v receptuře, do finálního seznamu Ingredients se neuvádí její obchodní název, ale jednotlivé INCI složky podle pravidel označování.
Pro správné seřazení složek je proto nutné znát nejen dávkování suroviny v receptuře, ale i její vnitřní složení. Výrobce by měl vycházet z technické dokumentace dodavatele, zejména ze specifikace, technického listu, INCI rozpisu a dostupných informací o zastoupení jednotlivých složek v surovině.
Prakticky to znamená, že pokud například použijete 3 % komerční směsi, která se skládá z více INCI složek, může mít každá z těchto složek v konečném výrobku jiné reálné zastoupení. Toto zastoupení je následně důležité pro správné sestavení a seřazení seznamu Ingredients.
Zároveň platí, že ne všechny látky přítomné v technické dokumentaci suroviny se musí automaticky uvádět na etiketě. Nečistoty v surovinách a pomocné technické látky, které nejsou přítomny v konečném výrobku, se podle článku 19 nařízení 1223/2009 nepovažují za ingredience. U hraničních případů je proto vhodné vycházet z dokumentace dodavatele a z posouzení osoby odpovědné za uvedení výrobku na trh.
INCI název není marketingový název, český název ani anglický překlad. Jde o standardizované názvosloví, které umožňuje identifikovat stejnou složku napříč různými zeměmi a jazyky.
U rostlinných surovin INCI název často vychází z botanického, tedy latinského názvu rostliny. Proto se například mandlový olej v seznamu Ingredients neuvádí jako Almond Oil, ale jako Prunus Amygdalus Dulcis Oil. Důležitá je i konkrétní použitá část rostliny a forma suroviny.
Správné názvy je vhodné ověřovat v databázi CosIng nebo v aktuálním glosáři společných názvů složek Evropské komise. CosIng umožňuje vyhledávat názvy látek podle kosmetické regulace, názvy ingrediencí používané pro účely označování a také CAS a EC čísla. Databáze rozlišuje i aktuální záznamy označené jako active a historické záznamy označené jako not active.
Tomuto tématu se podrobněji věnujeme v samostatném článku INCI, CAS a EC číslo: jak se vyznat v kosmetických složkách.
Barviva se v seznamu složek neuvádějí jako „růžové barvivo“, „modrá barva“ nebo „červený pigment“. Zároveň se u nich nepoužívá ani jejich INCI název ve smyslu složení. U kosmetických barviv se používá označení pomocí CI čísla, tedy Colour Index čísla. Právě CI číslo slouží jako standardizované označení barviva v seznamu Ingredients.
Barviva mohou být uvedena na konci seznamu složek. U dekorativní kosmetiky, která existuje ve více odstínech, se může používat i označení may contain nebo +/-, pokud to odpovídá konkrétnímu výrobku a jeho složení.
Vůně může být v seznamu složek uvedena jako:
Výrobce se může rozhodnout, zda parfémovou nebo aromatickou kompozici uvede obecným označením Parfum nebo Aroma, nebo zda některé složky vůně rozepíše podrobněji. Důležité však je, že povinné alergeny nelze skrýt pod slovo Parfum.
Pokud výrobek obsahuje regulované vonné alergeny nad stanovenými limity, musí být uvedeny samostatně v seznamu složek. Týká se to alergenů bez ohledu na jejich zdroj, tedy nejen parfémových kompozic, ale i esenciálních olejů nebo rostlinných extraktů.
U kosmetiky se stále častěji setkáváme i s označením % NOI, tedy s procentuálním podílem složek přírodního původu. Jde o údaj, který má zákazníkovi ukázat, jaká část výrobku pochází z přírodních nebo přírodně odvozených surovin podle použité metodiky výpočtu.
NOI může být užitečný informační údaj, ale výrobce by s ním měl pracovat opatrně. Nestačí napsat na etiketu vysoké procento přírodního původu bez toho, aby bylo jasné, podle jaké metodiky bylo vypočítáno a zda je tento údaj doložitelný.
Při výpočtu % NOI je třeba vycházet z přesného složení receptury, dokumentace jednotlivých surovin a údajů od dodavatelů. U složených surovin je nutné zohlednit, z jakých látek se skládají a jaký podíl z nich lze považovat za přírodní nebo přírodně odvozený podle konkrétního standardu nebo výpočtové metodiky.
Je důležité rozlišovat mezi tvrzením o přírodním původu a certifikovanou přírodní nebo organickou kosmetikou. Vysoké % NOI samo o sobě neznamená, že výrobek je certifikován jako BIO, organic, COSMOS Organic nebo podle jiného certifikovaného standardu.
Praktická poznámka
Pokud výrobce uvádí na etiketě nebo v marketingové komunikaci procento složek přírodního původu, měl by být schopen tento údaj prokázat. Výpočet by měl být konzistentní, doložitelný a založený na dokumentaci k použitým surovinám. Norma ISO 16128-2 poskytuje rámec pro určení přírodního, přírodně odvozeného, organického a organicky odvozeného obsahu kosmetických produktů, avšak neřeší komunikaci produktu, tvrzení na etiketě ani regulační požadavky na kosmetiku.
Na kosmetických etiketách se často objevují různé symboly, loga a značky. Některé jsou jen grafické ikony, jiné představují nezávislé certifikace nebo ověřené standardy. Pro výrobce je důležité vědět, že certifikační logo nelze na etiketu přidat jen proto, že se hodí k designu nebo působí důvěryhodně.
Certifikační značky jako COSMOS, Ecocert, EU Ecolabel, Leaping Bunny a další jsou vázány na konkrétní pravidla, schvalovací proces a kontrolu ze strany certifikační organizace. Certifikace se řídí pravidly konkrétního standardu a není možné ji nahradit vlastním marketingovým prohlášením.
U kosmetiky je třeba rozlišovat mezi obecným marketingovým dojmem a certifikovaným označením. Slovo BIO nebo organic by výrobce neměl používat volně jen proto, že výrobek obsahuje rostlinný olej, extrakt nebo přírodně působící složky.
Aby mohl výrobek nést logo certifikační organizace, musí splnit pravidla konkrétního standardu a projít certifikačním procesem.
Při certifikaci organických a přírodních kosmetických výrobků se obvykle posuzuje například:
Prakticky to znamená: výrobce nemůže použít logo certifikace, pokud nemá platnou certifikaci. Stejně tak by neměl vytvářet dojem certifikované BIO kosmetiky, pokud výrobek splňuje jen interní nebo marketingová kritéria značky.
Na etiketě může být i vlastní grafická ikonka, například „vegan“, „natural“, „handmade“ nebo „eco packaging“. Taková označení však musí být pravdivá, srozumitelná a nesmí klamat.
Pokud etiketa obsahuje symboly, které připomínají certifikaci, měl by mít výrobce jasně doloženo, co znamenají a na základě čeho je používá.
QR kód může být velmi dobrým doplňkem etikety. Může vést na rozšířené informace o produktu, vysvětlení složek, návody, videa, doporučení k recyklaci nebo další edukační materiály.
Neměl by se však chápat jako jednoduchá náhrada povinných údajů.
Povinné údaje musí být dostupné způsobem, který vyžaduje kosmetická legislativa. Pokud z praktických důvodů není možné některé údaje uvést přímo, mohou být uvedeny například na přiloženém nebo připevněném letáku, etiketě, pásce, visačce nebo kartě.
Výrobci se nejčastěji mýlí v detailech, které však mohou být při kontrole nebo prodeji velmi důležité.
Správná etiketa není formalita, kterou stačí doplnit těsně před tiskem. Je výsledkem receptury, bezpečnostního hodnocení, legislativních požadavků, obalového řešení a odpovědné komunikace.
Pro výrobce je dobře připravená etiketa ochranou i vizitkou profesionality. Pro zákazníka je důkazem, že výrobek má jasný původ, složení, způsob použití a odpovědnou osobu.
Dobrá etiketa nepůsobí přeplněně, neskrývá důležité údaje a nesnaží se nahradit fakta hezkými ikonami. Dobrá etiketa pomáhá výrobku působit důvěryhodně a zákazníkovi dává přesně ty informace, které potřebuje.
Podle nařízení 1223/2009 musí etiketa obsahovat název nebo funkci výrobku, jméno a adresu odpovědné osoby, jmenovitý obsah, datum minimální trvanlivosti nebo PAO symbol, zvláštní upozornění, číslo šarže, seznam složek ve formátu Ingredients: a vyznačené alergeny nad stanovenými limity.
Datum minimální trvanlivosti se uvádí, pokud má výrobek trvanlivost 30 měsíců nebo méně. Při delší trvanlivosti se obvykle používá PAO symbol — doba použitelnosti po otevření (například 6M, 12M, 24M), pokud je tento údaj pro daný typ výrobku relevantní.
Složky se uvádějí podle systému INCI a jsou seřazeny podle zastoupení ve výrobku v době přidání do receptury. Složky s vyšším obsahem jsou uvedeny jako první. Složky pod 1 % mohou být uvedeny v libovolném pořadí po složkách nad 1 %. U složených surovin se neuvádí jejich obchodní název, ale jednotlivé INCI složky.
Ne. Slovo BIO nebo organic by výrobce neměl používat volně jen proto, že výrobek obsahuje rostlinný olej, extrakt nebo přírodně působící složky. Pro použití loga certifikační organizace musí výrobek splnit pravidla konkrétního standardu (například COSMOS, Ecocert) a projít certifikačním procesem.
Obecně ne. QR kód je vhodný doplněk pro rozšířené informace, návody nebo doporučení k recyklaci, ale povinné údaje musí být fyzicky dostupné — na obalu, přiloženém letáku, pásce, visačce nebo kartě podle pravidel označování.
Barviva se uvádějí pomocí CI čísla (Colour Index). Mica je například CI 77019, oxid titaničitý CI 77891, červený oxid železitý CI 77491. U dekorativní kosmetiky s více odstíny se může používat označení may contain nebo +/-.
% NOI je procentuální podíl složek přírodního původu ve výrobku. Údaj lze použít, pokud je vypočítán podle jasné metodiky (například podle rámce ISO 16128-2) a výrobce jej dokáže doložit dokumentací k surovinám. Vysoké % NOI ale neznamená automaticky certifikovanou BIO nebo organic kosmetiku.