Novinky v nabídce!
Nakúp ešte za 23,50€a dopravu máš zadarmo
Ještě u nás nemáte účet?
Sprchujete se, čistíte pleť, hydratujete. A přesto pokožka působí unaveně, na dotek je drsná a krém na ní jako by se jen tak vznášel, místo aby se vstřebal. Kde je chyba?
Často ne v tom, co pokožce dáváte, ale v tom, co z ní neodchází. Na povrchu se hromadí odumřelé kožní buňky, které tělo přirozeně odlupuje, ale ne vždy to stíhá. Vrstva odumřelých buněk pak může pokožku dělat matnější a drsnější a ovlivnit i to, jak se na ní kosmetika roztírá a vstřebává.
Přesně tady přichází na řadu exfoliace. V tomto článku si rozebereme obě její cesty, mechanickou i chemickou, vysvětlíme si, jak každá z nich funguje, a hlavně, co si při nich pohlídat, abyste pokožce pomohli a neublížili.
Obsah
Pokožka se obnovuje neustále. Nové buňky vznikají v hlubších vrstvách pokožky, postupně putují k povrchu a ty nejvrchnější se nakonec přirozeně uvolní a odloupnou. Tento proces se nazývá přirozená deskvamace [4] a zdravé pokožce na něj za běžných okolností není třeba pomáhat.
S přibývajícím věkem, u suché pokožky nebo vlivem vnějšího prostředí však přirozené olupování nemusí fungovat tak hladce. Odumřelé buňky pak mohou na povrchu zůstávat déle a výsledek znáte: pokožka působí drsněji, matněji a její textura je méně rovnoměrná.
Exfoliace je cílené odstranění odumřelých buněk z povrchu pokožky. V podstatě tak podporujeme proces, který v pokožce probíhá přirozeně.
V kosmetice se používají dvě zásadně odlišné cesty:
Ani jedna není „ta lepší“. Každá má svou logiku, své silné stránky i svá rizika. Pojďme si je rozebrat.
Mechanický peeling je nejstarší a nejintuitivnější forma exfoliace. Do základu, kterým může být olej, gel, máslo nebo mýdlová hmota, se přidají abrazivní částice. Při masáži pokožky tyto částice třením uvolňují odumřelé buňky z jejího povrchu. Výsledek je okamžitý: pokožka je po opláchnutí na dotek hladší.
V domácí i řemeslné kosmetice se používají různé přírodní abraziva, od velmi jemných prášků až po hrubší zrna určená na tělo. Na obličej se hodí mletý šípkový prášek v BIO kvalitě, jemný exfoliant z drcených šípkových semínek, který zvládne i citlivější pleť. Mletý pemzový prášek se hodí například do peelingových mýdel a výrobků na tělo, přičemž intenzitu peelingu určuje zejména velikost částic. Na tělo se osvědčily i solné peelingy, ať už z hrubozrnné mořské soli, soli z Mrtvého moře nebo jemně mleté himálajské soli, kde si hrubost zrna vybíráte podle toho, jakou intenzitu pokožka snese. Platí přitom jednoduché pravidlo: čím jemnější a citlivější partie, tím jemnější a menší částice.
A co si pohlídat? Největším rizikem mechanického peelingu jsou ostré, nepravidelné částice a přílišný tlak při masáži. Příliš hrubé nebo ostré částice v kombinaci se silným tlakem mohou pokožku podráždit a zbytečně narušit její ochrannou bariéru. Proto se do peelingů na citlivější partie volí mleté, zaoblené či jemnozrnné materiály a masíruje se lehkými krouživými pohyby bez tlačení. Peeling není smirek, pracovat mají částice, ne síla vaší ruky.
Chemická exfoliace se obejde bez tření a při správně nastavené koncentraci a pH může být velmi jemná. Neznamená to však, že je automaticky šetrnější než mechanický peeling — u kyselin rozhoduje nejen to, kterou použijete, ale i kolik jí ve výrobku je a při jakém pH pracuje. Aktivní látky pomáhají uvolnit „lepidlo“, které drží odumřelé buňky pohromadě, a ty se pak snadněji oddělí z povrchu.
Nejznámější skupinou jsou AHA kyseliny (alfa-hydroxykyseliny), které jsou rozpustné ve vodě a působí na povrchu pokožky. Kyselina glykolová patří mezi nejmenší AHA kyseliny a zároveň mezi ty intenzivnější, proto je u ní třeba o to více hlídat koncentraci a výsledné pH výrobku. Jemnější alternativou je kyselina mléčná, jejíž sůl, laktát, je přirozenou součástí hydratačního faktoru pokožky. Kyselina mléčná se proto často používá tam, kde chceme exfoliaci spojit s jemnějším přístupem k suché nebo citlivější pokožce.
Hotový komplex více AHA kyselin může formulaci výrazně zjednodušit: místo jednotlivých kyselin přidáváte do receptury jednu surovinu v dávkování doporučeném výrobcem. I zde je však třeba na konci zkontrolovat a správně nastavit pH hotového výrobku.
Druhou skupinou jsou BHA kyseliny (beta-hydroxykyseliny), jejichž typickým zástupcem je kyselina salicylová. Na rozdíl od AHA je kyselina salicylová rozpustná v tucích, a proto se dobře uplatňuje u mastnější pokožky a pokožky se sklonem k ucpávání pórů.
Vedle AHA a BHA existuje i enzymatická exfoliace, při které pomáhají odumřelé buňky uvolňovat proteolytické enzymy, například papain z papáji nebo bromelain z ananasu. Ty rozkládají bílkovinné struktury, které se podílejí na soudržnosti buněk v nejvrchnější vrstvě pokožky, a podporují tak jejich olupování. [3]
Další skupinou jsou PHA — polyhydroxykyseliny. Chemicky jsou příbuzné AHA a podobně jako ony podporují přirozené olupování odumřelých buněk z povrchu pokožky [1]. Mají však větší molekuly, a proto pronikají do pokožky pomaleji a působí zpravidla mírněji. Z PHA se v kosmetice používá zejména glukonolakton, jehož hydroxylové skupiny vážou vodu, takže vedle exfoliace přispívá i k hydrataci pokožky. Ve vodném prostředí se postupně přeměňuje na glukonovou kyselinu, proto se po jeho přidání může měnit i pH formulace.
Pokud váháte mezi mechanickou a chemickou cestou, začněte od vlastní pokožky, ne od toho, co právě letí.
Mechanickou a chemickou exfoliaci lze i kombinovat, ale s mírou. Pokud s exfoliací začínáte, raději je nestřídejte příliš často ani nevrstvěte více intenzivních peelingů najednou. Zarudnutí, pálení, napětí či šupinatění jsou signálem, že pokožka potřebuje pauzu.
Pokud si peelingy vyrábíte sami, vyplatí se rozumět několika zásadám, které rozhodují o výsledku.
U mechanického peelingu je klíčová zejména velikost a tvar částic. Jemná abraziva patří na citlivější partie, hrubší zrno spíše na tělo, chodidla či lokty. Způsob zapracování pak závisí na konkrétním abrazivu i na základu, do kterého jej přidáváte.
Solné a cukrové peelingy v čistě olejovém základu neobsahují vodu, což zjednodušuje jejich konzervaci. Pozor však na způsob používání: pokud do kelímku pravidelně saháte mokrými prsty nebo se do něj dostává voda ze sprchy, podmínky se mění. I u bezvodého výrobku je proto třeba myslet na to, jak bude reálně používán.
U chemického peelingu rozhoduje nejen množství kyseliny, ale i pH hotové formulace. Čím je prostředí kyselejší, tím větší část kyseliny zůstává ve formě, ve které dokáže exfoliovat — zároveň však roste i riziko podráždění. Proto samotný údaj „5 % AHA“ ještě neříká, jak intenzivní výrobek bude. [2] Dvě formulace se stejným množstvím kyseliny, ale odlišným pH, se mohou na pokožce chovat velmi odlišně.
Při nastavování koncentrace a pH je třeba zohlednit i to, jak dlouho zůstává výrobek na pokožce a zda se oplachuje. Vždy se proto řiďte doporučeným dávkováním a pH konkrétní suroviny, ne obecným receptem pro všechny kyseliny.
U kyseliny salicylové je navíc třeba myslet na to, že její použití a maximální koncentrace v kosmetice upravuje evropská legislativa podle typu výrobku.
A jedno pravidlo nad všechny ostatní: každý nový peeling, zejména ten kyselinový, nejprve vyzkoušejte na malé ploše pokožky. Při pravidelném používání AHA kyselin zároveň nezapomínejte na ochranu před sluncem. AHA mohou během používání zvýšit citlivost pokožky na UV záření. [5]
Exfoliací se rituál nekončí. Po odstranění části povrchových buněk nepotřebuje pokožka další dávku intenzivních aktivních látek, ale spíše hydrataci a jemnou péči, která podpoří její přirozenou ochrannou bariéru.
Do zklidňujících masek a koupelí po peelingu se hodí například ovesný hedvábí, koloidní ovesná mouka známá svým zjemňujícím účinkem na pokožku. Následovat může hydratační sérum, krém nebo lehký rostlinný olej podle toho, co vaší pokožce vyhovuje.
Exfoliace má smysl jen tehdy, když ji pokožka dobře snáší. Pokud je zarudlá, podrážděná, spálená od slunce, poraněná nebo se výrazně loupe, peeling jí nepřidávejte. Nejdříve jí dopřejte čas na zotavení.
Opatrnost je na místě i tehdy, pokud už používáte další intenzivní aktivní látky nebo dermatologickou léčbu. Více exfoliace totiž neznamená rychlejší výsledek — velmi snadno se dostanete do bodu, kdy místo hladší pokožky získáte pálení, zarudnutí a narušenou kožní bariéru.
Teorii nejlépe ověříte v dílně. Na tělo se hodí peelingové kostky nebo pěnivý sprchový peeling, kde se mytí spojuje s jemným mechanickým peelingem. Pokud chcete začít jednoduše, cukrový peeling s aktivním uhlím zvládnete za pár minut a gelový tělový peeling pěkně ukáže, jak se částice chovají v gelovém základu.
Exfoliace není povinný krok každé rutiny ani soutěž o co nejhladší pokožku. Je to způsob, jak podpořit její přirozené olupování tehdy, když to potřebuje. Ať sáhnete po mechanickém peelingu, AHA, BHA nebo jemnějších PHA kyselinách, platí stejné pravidlo: začněte mírně a sledujte, jak pokožka reaguje.
Cílem totiž není odstranit z povrchu co nejvíc. Rohová vrstva je součástí přirozené ochranné bariéry pokožky a zdravá pokožka ji potřebuje. Dobrý peeling proto poznáte nejen podle hladšího pocitu po použití, ale i podle toho, že pokožka zůstává klidná, bez pálení, zarudnutí a nepříjemného pnutí.
